Každý z nás má nějaké přání. Někdo je skromný, tak se mu to přání splní zítra. Jiný je neskromný a počká si do Vánoc. Těch příštích. Sromný chce Jaguar do garáže a ten neskromný nové boty. Zdá se Vám to nepravděpodobné? Tak to asi budete neskromní...
Asi znáte pohádku o zlaté rybce nebo Aldinovu lampu... Podobných příběhů po světě určitě bloudí mnohem víc. Zkrátka jsou určité situace, kdy vám někdo (Zlatá rybka, Džin z lampy...) splní tři přání. Zní to jako pěkná pohádka, ale není, protože máte jenom tři přání.
Ve skutečnosti počet přání není nijak omezen. To jen vypravěč se chtěl dostat do postele v rozumném čase, tak dětem řekl, že těch přání mohlo být jenom omezené množství, tak řekl třeba tři. Trojka je pěkné číslo, tak se to ujalo.
Universum - tj. všechno, kolem nás, nebo taky třeba: Jedna verze z možných. Kolem nás jsou VŠECHNY MOŽNOSTI, ale vnímáme pouze tu jednu, kterou jsme na základě svých předchozích zkušeností ochotni připustit.
Vemte si třeba "dvojčata WTC" když jsem viděl původní záběry, tak mne neudivilo, že železobetonová budova zmizela z horizontu stejně, jako mizel kdysi výtah do kotelny pod zemí. Jenom nezaklaply padací dveře.
Později jsem viděl obdobnou stavbu spadlou při zemětřesení. Ta ale nesjela dolů, jen se rozložila ve směru pádu, jako hromada krabic nebo model ze sirek. I ten když se pokusíte zarazit do země, tak může skončit zapíchaný ve vaší dlani, ale není pravděpodobné, že by zachoval zastavěnou plochu a nezasahoval do sousedních pozemků...
Další zvláštností bylo, že spadla budova o dvě ulice vedle. Ne sousední, ale až ta další. Třeba už neunesla tu tíhu důkazů, které v ní byly. Ale o tom se moc nemluví...
Udivuje vás, jak to, že se děje tolik zvláštních a nevysvětlitelných věcí právě teď? Nejde ani tak o to, že by se těch věcí dělo víc. To jenom jsme zahlcováni věcmi, které se dějí někde, kam se asi v životě nepodíváme, případně v nich učinkují lidé, kteří nikdy nebudou vědět, jak se jmenuji. Pro mne je to jednoduchá značka, že tuto informaci je potřeba uložit do adresáře /dev/null pro milovníky Woken do Koše a Vysypat.
Jsou dva způsoby, jak utajit informaci. Buď ji zakódovat (což v dnešní době ztrácí pomalu smysl, protože odkódování je pouze otázkou dostupné technologie a času) nebo ji zahrabat do hromady blikajících a pestrobarevných zpráv napsanou zeleně na černém. To pak nepřijde ani na oči ani na mysl. Tam můžete napsat třeba, jak získat neomezené zdroje a nikdo se tím nebude zabývat.
Když si toho někdo náhodou všimne, tak si to nechá pro sebe a bude si užívat výhody své vlastní všímavosti. Proč to vnucovat ostatním a ještě zadarmo? Někteří jsme sice tak naivní, že jsme ochotni se podělit o znalosti, které mohou změnit pohled na svět u těch ostatních, ale když budete chodit po pláži s cedulí, na které bude podrobný návod, jak získat cokoliv, co kdo chce, tak se vám asi stane, že někomu budete zavazet při opalování...
Není potřeba chodit na pláž a tahat se s cedulí. Ten kdo je připraven přijmout informace si je najde nebo na ně jednoduše narazí. Pro ty ostatní tato verze ještě není. Víš, co s tím? Pak si to vem. Nevíš? Nech být.
Každý je schopen vnímat jen to, co je vnímat ochoten. Jste-li ochotni vidět, že se vám vaše přání plní, pak to vidíte. Věříte-li, že se splní až za určitý čas, tak si holt budete muset určitý čas počkat. Je to divné, ale jediným, kdo rozhoduje, která ze všech možností se projeví, jste vy sami. Nevěříte? Vaše volba.
Představte si, že budete mít vždy všeho dostatek. Vše, co kdy budete potřebovat se vám v potřebnou chvíli objeví. Všechny lidi, které budete potřebovat potkáte. Jen se musíte s důvěrou dívat kolem sebe, protože se to, co čekáte možná neobjeví ze směru, kde to čekáte. Pak se vám snadno stane, že vás to mine dříve, než si toho stačíte všimnout nebo možná uvidíte, jak odchází...
Až dojdou známé zdroje, tak se objeví nové. Všeho je dost, prostě proto, že všichni nechceme to samé. Všichni nechceme Žlutou ponorku, všichni nechceme Perpetum mobile. Ale kdokoliv jej bude chtít, ten přijde na to, jak jej sestrojit. Stačí, když bude věřit, že je to možné.
Věř a víra tvá tě uzdraví... Ale s cizí blbostí nehne.
Martin
